Hele mně to asi nepřijde zase tolik divný (že jsem to nezvládnul napoprvé a možná to ještě jednou-dvakrát nedám), protože já se fakt učim týdně třeba 12 věcí. Ale ne denně, ale chci v tomhle mikrocyklu (týden) alespoň jednou odtrénovat každou z těch 12 věcí. Což má výhody a nevýhody. Jedna z těch výhod je, že nemám pevně strukturovaný, že v pondělí to bude třeba cvičení na kruhách, v úterý běh a ve středu třeba žonglování. Ale je to podle toho, co mám zrovna pocit, že potřebuju, na co se cejtim a tak dále...ta nevýhoda samozřejmě spočívá v tom, že to zase nedělám všechno tak často (max jednu věc odtrénuju třikrát do týdně)...tohle je moje forma biofeedbacku a ten qigong jde právě úplně kontra tomu, co já normálně dělám a co mi svědčí. Takže já potřebuju najít způsob, jak si v tom vyhovět, aby se všechny ty myšlenky, tělo a ty vnitřní a vnější pochody sešli. A někdy to jde úplně samo a to *satori* se objeví a jindy se k tomu člověk asi prostě musí nějak svým způsobem probrodit tim bahnem. A je to jak kdy... Se stojkou jsem třeba zápasil úplně stejně, ale pak to jednou přišlo, vyhověl jsem si, pochopil jsem, co se ode mě vyžaduje a celý mně to začalo bavit, udělal jsem progres a stojku svojí součástí. A u jinejch věcí to byla otázka minut, dnů a jindy prostě týdnů, měsíců a roků.

Asi bych to přirovnal k tomu, kdy jsem jednou četl nějakou knihu o mistrovi Zenu a Zen to je neustálá kontradikce, že jo :D a ten říkal svým žákům, že nesmí meditovat, že meditace si pro ně přijde, ale přesto si mají denně na několik hodin třeba sednout a nic nedělat... A oni se jako těžce snažej dosáhnout nějakýho stavu osvícení, až zbyde jen ta snaha a ta pak musí odpadnout taky. A paradoxem je, že bez tý snahy se ale člověk nedonutí hodiny sedět a checkovat svojí mysl (což je sama o sobě otázka, kdo vlastně pozoruje co?), jenže spousta lidí mluví o tom, že to bez ní velmi často nejde, protože člověk neudělá ten první krok. 

A já v tom vidim právě strašně hodně paralel s tím pohybem. Já třeba vim, že lidi nepotřebujou ke stoji na rukou skoro žádnou tenzi, ale když ten člověk přijde a ten pohyb nebo tu pozici nezná, tak já mu musim pomoct nejdřív tu tenzi vytvořit, aby pak v závěru měl co opouštět, protože když ten krok s nim přeskočim a půjdem rovnou ke schopnosti se uvolnit, tak se úplně mineme, poněvadž ten člověk ještě nevstřebal ani ten základ...a jo někdy jde překročit jeden-dva kroky, ale je to 1 ze 100 třeba... A u zbytku je to stejný, jako kdybych jim říkal: "nechte tu stojku, ať si Vás najde sama", jenže ona si je v 99% případů nenajde, protože ten člověk nemá v ruce žádný nástroje. Takže já mu dám pár nástrojů, poskytnu mu pevný základy a nechám ho jít dál. A když chce a má tu snahu, tak můžeme pracovat dál. Zasadim semínko a nechám ho růst. Buď se uchytí, nebo ne.

Ale ve svý praxi vezmu nástroj a zkusim s nim pracovat. Pak se často třicetkrát spletu, udělám strašně moc chyb a blbostí, jenže tim objevuju ty slepý místa a to, co by fungovat mohlo. A líbí se mi tenhle citát Evy Jiřičný (architektka), kterej jsem někde našel v nějakým článku:

*„Začneme, jdeme nahoru, dolů, pak se zamotáme, jsme úplně ztracení, otočíme se dozadu, nevíme, co a jak a ještě více se zamotáme. S trochou štěstí, s množstvím odvahy, s pochopením toho, co děláte, se zkušeností, s trochou talentu, skromnosti, disciplíny, úsilím a obrovským množstvím práce se většinou kompletně minete cílem, někdy se skoro minete a velice málokdy se strefíte,“*

A neplatí to tak vždycky, ale třeba s Qigongem to tak mám. Ale my se někdy, někde potkáme. :) Už jsem třeba našel verzi, která mi sedí, vyhovuje mi. Co mi nevyhovuje je čas, ve kterej to dělám. Ale nejsem teď schopen to dostat jinam. A nechci to jako za každou cenu zlomit kvůli 100 Hive, protože to je sice pěkná odměna, ale zařadit do mojí pohybový praxe Qigong tak, aby mi nepřekážel, ale pěkně ty puzzle doplňoval, to mě láká víc :) problém, kterej v tuhle chvíli řešim je, že mi velmi připomíná jógu, ale moje jogínská večerní praxe mě uspává, zatímco po qigongu nemůžu spát. Ale to já právě ono, může to bejt třeba nevhodně zvolenou pozicí a já se taky třeba můžu dostat k tomu, že qigong za rok-dva pochopim a udělám si vlastní sestavu, která mi bude vyhovovat. Možná to dokonale nesplní termín qigong a když na to někdo bude koukat, tak to bude vypadat jak mix tai-chi, jógy, qigongu a bagua-zhang, ale bude to sedět do mýho konceptu a bude to moje pochopení věci a to už mi nikdo nevezme. 

A teď co je lepší že jo? Samý otázky :)