Když jsem byl poprvé s rodinou na dovolené v Řecku, to už je nějaká řádka let. Byli jsme na Krétě, a po několika dnech už nás každodenní pláž a moře trošku nudilo. A naproti hotelu byla půjčovna aut. Ono to není nic divného, na řeckých ostrovech jsou v turistických oblastech půjčovny aut doslova na každém rohu.
Takže jednou večer se synci cachtali v hotelovém bazénu (celodenní máčení se v moři jim asi nestačilo), my s manželkou jsme relaxovali na balkóně, popíjeli *retsinu*, když manželka s očima upřenýma na půjčovnu aut dole pronesla: *co kdybychom zítra jeli na výlet?*

No, kdo jsem já, abych se přel se svou zákonitou polovičkou?

Tak jsem seběhl na ulici a jal se vyřizovat formality. Ač se jednalo o vyhlášenou turistickou destinaci, týpek v půjčovně asi jen zaskakoval a jeho angličtina byla asi na stejné úrovni, jako moje řečtina. Nicméně stačilo předložit řidičák, na kalendáři ukázat, na jak dlouho auto chci, zaplatit kartou, jeden podpis a vyřízeno.

> Připouštím, že ne vždy a ne všude je to tak jednoduché. Jsou půjčovny, kdy se řeší všechno možné, fotí každý škrábaneček, řeší pojištění, formality, byrokracii... Popravdě řečeno, já si zatím půjčoval auto jen na těch řeckých ostrovech a tam je to asi všechno specifické. Ostrov má totiž tu výhodu, že s autem se nedá nikam daleko ujet, nedá se ukrást ani někam zašantročit. A turista taky nemůže jen tak zmizet - je identifikovaný, jeho přílet, pobyt i odlet je evidovaný. Takže i ti ostrovní půjčovatelé to všechno berou tak nějak velkoryse.

![](https://images.ecency.com/DQmcik3Wqcz761HqAa33WTaAuYDSiS4wJ6LprCBajucQ3rk/image.png)

Ale zpět k našemu výletu. Projeli jsme se z Bali do Rethymna a Spili, pobřeží i vnitrozemí. A udělali jsme dobře. Pokud se dovolenkář omezí jen na hotel a pláž, tak využije svůj pobyt na 10 %. A to by byl hřích.

Když nám končila doba, na kterou jsme měli auto půjčené, vrátili jsme se k hotelu, a nastal drobný problém. Etiketa (a pravidla) praví, že auto se přebírá s plnou nádrží a vrací též s plnou - nebo aspoň skoro plnou. Nicméně na Krétě zrovna probíhala stávka pumpařů, a všechny benzínové pumpy byly zavřené. Vrátil jsem se do půjčovny se svítící kontrolkou paliva a vysvětloval obsluze problém. Obsluha o stávce věděla, měla pochopení, nicméně auto měl od příštího dne rezervovaný další klient, a kde vzít benzín? Agent chvíli přemýšlel, pak vzal mapu a červenou fixkou mi na ni nakreslil asi dvacetikilometrovou trasu kamsi do krétského vnitrozemí, že tam je nějaká pumpa, která "asi" nestávkuje. Já ho jen upozornil, že v nádrži je fakt už jen na dně, agent jen mávl rukou a k mapě mi přidal vizitku. *Kdybys uvízl nebo zabloudil, zavolej.*

Tak jsem jel. Asi po dvou kilometrech jsem odbočoval z hlavní silnice - a přede mnou impozantní skalní stěna. Totiž ono se to nezdá, ale Kréta je celkem hornatý ostrov. S obavami jsem zhodnotil úzké serpentýny vedoucí kamsi do Diova rodiště... Pravda, Zeus Hromovládný se na Krétě narodil. Pomalu se stmívalo, horská cesta přede mnou, v nádrži už jen výpary... Odložil jsem svůj křesťansko-židovský background, vzpomněl na Dia, Héru, Háda a pro jistotu i Poseidóna, a vyrazil po úzké horské cestě vstříc k nebesům.

Taková jízda krétským pohořím, neznámou krajinou, bez navigace, jen s nějakou pofidérní mapou, to je docela dobrodružství. Nikde nikdo, jen jednou jsem potkal stádo ovcí s ovčákem, který je zřejmě sháněl z pastviny na salaš (asi se tomu na Krétě říká jinak, ale rozumíme si).

Když už jsem si říkal, že už jedu dost dlouho, tak se ze tmy vyloupla vesnička. No, vesnička, asi tři chalupy a stodola. A opodál orezlý plechový přístřešek s rovněž tak orezlým benzínovým stojanem. Zastavil jsem u něj, vystoupil z auta, a říkám si, doprdele co teď? Skoro už tma, nikde nikdo, ani světélka, jen občas někde zabečela koza nebo ovce. 

Bezradně jsem se rozhlížel, když tu někde vrzly dveře, a ze tmy se vynořila drobná ženská postava. Něco jako jedna ze tří Graií - čarodějnic, co byl u nich pro radu Perseus. Říkám si, je to  *Enýó (Hádavá), Pefrédó (Vosa)* nebo *Deinó (Hrozná)*? Půjčila si od svých sester oko? A bude chtít po mně za svou pomoc kus lidského masa?

*Kalispéra. Benzin, parakaló*, povídám něco z mála řeckých slov co znám, vytahuju z peněženky třicet eur a ukazuju na stojan. Stařena něco pronese, nevím, jestli je to kletba nebo požehnání, ale vytáhne ze  stojanu hadici a tankuje. V Řecku jsou skoro všechny pumpy s obsluhou... Pak shrábne peníze a beze slova mizí ve tmě. *Evcharisto, kyria*, stačím za ní zavolat, ale odpovědí je mi opět jen vrznutí dveří.

Na zpáteční cestě, před poslední serpentýnou, stojí stejné auto jako mám já, bliká a řidič na mě divoce mává. Zastavím, je to ten týpek z půjčovny. Asi jede taky tankovat. *Du jů hev gas?* volá na mě. *Ne!* odpovídám mu. (To je taková slovní hříčka. Ne (*ναι*) je totiž řecky "ano".) Týpek se zazubí, ukáže mi vztyčený palec a já jedu domů.

---

Na svých dalších dovolených v Řecku jsem už postupoval sofistikovaněji. S určitostí jsem už věděl, že budu chtít výletovat s půjčeným autem, tak jsem si ho vždycky zajistil a zaplatil na internetu. Z pohodlí domova a v češtině. (A proč neudělat dobrým firmám a s dobrými zkušenostmi trochu reklamy: https://www.kreta-pujcovna.cz/ nebo https://www.zakynthos-pujcovna.cz/) Byl jsem s nimi vždycky navýsost spokojený. Jak jsem psal na začátku, jednání s nimi je takový *greek-style*. Týpek si vás odchytí u snídaně a za autogram vám dá klíče od auta zaparkovaného před hotelem. A po pár dnech, když ho máte vrátit, tak ho prostě necháte na parkovišti, odemčené, s klíčema pod sedačkou. No problem, no stress, jsme na ostrově, tady to auto není jak ani proč ukrást nebo se s ním někam ztratit. Řecká pohoda, klídek, *άνεση χαλαρώστε*. Asi proto to tam mám tak rád.

![](https://images.ecency.com/DQmWJi31sjhZEUJhPooNxfkH3s8vmAZXKiXZAdqkDGnSrXZ/image.png)

<center>![sepa.png](https://files.peakd.com/file/peakd-hive/pavelsku/M8jWyi2f-sepa.png)</center>

<center>[![vote_follow.png](https://files.peakd.com/file/peakd-hive/pavelsku/RwuXv5vh-vote_follow.png)](https://peakd.com/@pavelsku)</center>