Nevím jak se s tímhle pocitem vypořádáváte vy a jestli se sním vůbec vypořádáváte. Ale já ho rozhodně nemám rád. Bytostně nesnáším být nasraný. Je to nepříjemný pocit alespoň pro mě.
Když jsem se zaměřil na to abych se vyhýbal tomu stát se nasraným, tak jsem se to naučil, ale občas to je prostě ten okamžik. Občas se to nahromadí a pak už spouštěč může být cokoliv. Takže v těhle situacích se mu prostě nevyhnu a stanu se nasraným. Mysl se pomoří do temného oceánu a je jedno co zrovna vytahuje za ježaté ryby, protože ten oceán je jich plný. Je to oceán nasrání, plný samých bodlinatých stvoření.
Jenže co s tím. A tak používám sadu postupů. Ten nejlepší je tu energii někde spálit. Bohužel basebalovou pálku nemívám po ruce stejně tak vrakoviště kde bych mohl pár desítek minut bušit do něčeho až by se to rozpadlo na prach. Ale stejně tak funguje když si uděláte deset dřepů, zaskáčete si. Prostě tělo zaplavíte endorfiny, serotoniny, oxitociny a hlavně dopaminy. Ale to není tak jednoduché. Každý hormon je tak nějak navázán na naše myšlení.
Ono je třeba pro mě těžké poté co se naseru si říct jsem nasranej jdu si zacvičit. Takže než se k tomu dostanu tak proběhne něco jiného. Slovní průjem nadávek. Pokud k tomu je prostor tak i nahlas. Ale jindy jen v duchu. Podstatné je aby jste si ty nadávky jen nemyslely ale vyslovovali je bezhlasně. Tím myslím cejtili neznatelný pohyb jazyka v puse. A pak už je čas na dřepy.
Tím si rozhodím nastavení v těle, ale pořád to tak nějak stojí za ... . No a pak si většinou pustím nějakou muziku. A když si pustíte takovou co vás rozhoupe tak je to ono. A pak se houpu v rytmu tak dlouho než se mi konečně začne chtít něco dělat. Povinnosti, práce a tak. Ale je dobré na to nemyslet a třeba si představit při tanci jak váš mozek hypoteticky zpívá tu písničku co zrovna hraje. A to nechám dělat mozek do té doby než se mi na tváři objeví úsměv.

V tomhle směru musí být člověk kreativní a ne opakovat výše popsaný postup bezmyšlenkovitě. To by pak po čase mohlo mít i jiné negativní dopady a ovlivnit to vaše vzorce chování. A je mnohem lepší předejít vytvoření vzorce než ho pak odbourat či absorbovat, stejně jako je lepší předejít tomu nasrání než si takhle namáhavě zlepšovat náladu.

Ale někdy to jde samo. Pokud se naučíte myšlenková salta v polaritě dobra a zla tak jste schopný vypnou nasrání během pár minut aniž by jste museli cvičit nebo se vůbec hýbat, ale to nejde vždy a je to potřeba trénovat. Což už samo o sobě je obtížné protože vy nechcete být nasraní aby jste to mohli trénovat. Ale když už se naserete je třeba toho využít. V polarizaci musí fungovat to že ta myšlenka co vás naštve jde zpolarizovat aniž by jste se stihli naštvat. Ale tohle téma je možná tak trochu na úplně jinej článek.

No a úplně hlavní pravidlo, kterého by se měl každý držet je že v nasrání se nemají dělat žádná velká rozhodnutí a nebo ukvapené závěry. Většinou totiž mozek si myslí své a to nebývá pravdou, nebo alespoň tou úplnou pravdou. Takže toho se držím ze všeho nejvíce. :) A nejhorší je když se pak ukáže že to proč jste byli nasraní není vůbec pravda, to člověka taky dokáže nasrat. A pokud už máte tendenci dělat unáhlená rozhodnutí tak si je napište na papír a druhý den ráno si je přečtěte zda vám připadají ještě smysluplná.

Občas když takle uvažuju tak si říkám že by na školách měl být poviný předmět "tvoje tělo" v kterém by se děti učily jak ta jejich schránka funguje aby ji pak byli co nejlépe schopni ovládat. Ale neumím si představit kdo by takovému předmětu dělal osnovy.