*Pro začátek bych vám řekl že být kouzelníkem není žádná lázeň, ale pěkná fuška. Dříve jsem to nevěděl. Ale dnes. To víte.*

Kouzelník mířil do sídla lidí a bylo nutné seslat mocné kouzlo. Tak mocné, že i kouzelník nevěděl do čeho jede. Položilo ho to hned co přijel. Upnul se do tajemné říše temné komory papírové říše a tiše plakal do polštáře, protože opouštět předchozí kouzlo Vás roztrhá na kusy.

Za prospaných dní a temných probdělých nocí se oddal tajemnému orchestřišti v temnotě, s kterým procitl do okolí, které utvářelo mocné kouzlo seslané před příjezdem. Tentokrát bylo potřeba se dlouho připravovat a očarovat sám sebe, aby kouzelník mohl vplout do samotného kouzla bez poznání. Z několika slz sebraných z tajemných pavučin rozezněl svoje odpovědi.

A tak druhá nevinná postava už vůbec ne vypadající jako kouzelník přijela do města ve stejném čase. Vyložila své kufry a potichu čekala co se bude dít. Mezitím se přelévaly mohutné surově vypadající hutné vlny prostorem časoprostoru a sestavovali jednotlivé body a místa děje který ji čekal. Pokaždé když se vlny přelévaly, procházely postavou a zanechávaly pocit nenaplněného života plného očekávání něčeho nového. Ale jak byla druhá postava poučena na počátku, nic nového to nebude. Takže vlny narážely na postavu a rozechvívaly její každou strunu až do smrti.

Tajemný kouzelník mezitím musel na pomoc přivolat tajemnou bytost z ticha bouře. Uprostřed zuřícího pekla bouře ukul kus postavy tajemné bytosti a upustil ji do vody jako kámen. Bytost se ztratila z skrze zářící objekt temného podhradí. Druhá postava z temných sklepů mohla být osvobozena až další den. Kouzelník ulehl vyčerpán nad ránem... několikrát zkusil znovu kouzlo vykonat, ale energie jeho těla nebyly schopny nabrat novou energii a tak vzdal dalších marných pokusů a zkoušel aktivovat jednotlivé části vlnového prostředí pouštěného kouzla a doufal, že zlo bylo dostatečně zkováno. Nebyl si tím jist. Jeho ruce ještě stále vyzařovaly energie kovu z počátku kouzla a tak nebyl schopen rozlišit jestli se jednotlivé části spouští nebo ne. Usnul. V noci ho polila ohnivá záře a tak jeho mysl zahořela a tělo se polilo potem. Deka pod kterou kouzelník ležel se nasákla vůní vyzařující z pozadí světů kterými v noci za oponou kouzelník proplouval.

Druhý den došlo k prozření. Bylo třeba prohodit druhou postavu za kouzelníka. V tajemné říši lidí je tento akt naprosto neznámá mýtická věc o které se neví. A tak kouzelník studoval nadměrné množství pramenů než sestavil správné součásti a byl schopen se pustit do samotného kouzla. A jak nám kouzelník zdělil na začátku "není to žádná lázeň". Jeho mysl oscilovala mezi několika místy. Dokonce kouzlo bylo tak mocné že několik míst se dožadovalo stále větší pozornosti, protože kouzelník je pro toto kouzlo musel opustit. A nechal je na odpoutaném čase v místě kde měl být někdo jiný. Samotnou kouzelnou bytost odeslal z požadavkem poté co se pokusil vzít do rukou ono kouzlo, které v noci ukul. Ale kouzelník nebyl schopen. Druhá postava se dožadovala svého místa a kouzelník ztrácel poslední síly. Kouzelná bytost se pomalu ztrácela a její závoj zůstal nedotčen a kouzelníkem prolétaly ostré meče, které nemohl zastavit. Byl schopen už jen pozorovat odplouvající závoj rozprostřený do všech stran okolo kouzelné noční bytosti. Vypadal jako dlouze cinkající průvod rolniček. Které se rozléhaly do chodeb. Zvuky vydávaly barevné odrazy na pruhu barevné látky, která se proměnila v průsvitná sklíčka. Kouzelník si pamatoval jen jedno jediné sklíčko. Kousek červeného sklíčka. Prapodivné hmoty ve tvaru luku. Ležela na zemi.
Po chvíli se závoj bytosti rozpustil a kouzelník už jen zaslechl maličký kousek informace z rozhovoru, když kouzelná bytost vstupovala do reality.

Druhá postava mezitím nabírala sílu vyjít ven zatím co přemýšlela, že bude muset vyndat na chvíli věci z kufrů. Postava se pokoušela odhadnout směr své cesty od kousku informace co dostala od kouzelné bytosti, ale pokaždé narazila na své nevybalené kufry a úkoly s kterými přijela do města.