*Každý vypráví část toho velkolepého příběhu a neví o tom. Je to příběh starý jako lidstvo samo, nemá začátek a konce není vidět. Střípky kolem nás zrcadlí jeho odlesky a jeho krásu. Velkolepé dějiny byli napsány a vše zmizelo mávnutím pera. Mnoho se vydalo hledat Svatý grál a nikdy ho nenalezli. Nebylo ho třeba hledat.*

Ponořil se do jedné ze svých myšlenek. V nástěnné lampě svítila první úsporná žárovka, která i po desetiletích svítí dodnes. Nervozně převaloval jointa v ruce, pak se uklidnil a popotáhl... všemožné informace z celodenního čtení internetu mu pomalu začali zapadat, objevovala se v nich linie děje, akcí a reakcí narážející na možné variace, Svět vířil barvami a zradou. Jako každý den se nakonec zvedl a začal čarovat, vypouštěl do vzduchu imaginární šípy, mířil přesně a přesto neviděl cíl. Dýchal podle vzorce který se nesl tělem. Cítil každičký sval, napětí se přenášelo a opouštělo tělo v podobě šípu vystřeleného z luku. Sem tam ho rozhodila myšlenka, zasekl se. Znovu si sednul a v kokosové misce promíchával tabák s usmolenou paličkou. Čas mizel rychle. Až raní paprsky ho donutili si jít lehnout vedle na matraci k ženě, která měla ještě tři hodiny poklidného spánku před sebou. Upadl do bezesné  noci jako pokaždé.

Vůbec netušil že to co sleduje je tenká linie předem daného závodu, závodu mysli, který v příkrovu tajemna byl naplánován. Netušil kam ho to zavede. Netušil o své budoucnosti vůbec nic. Hltal každý řádek, hledal, zkoumal, zkoušel. Neměl ani šajn, že v něm bobtná plamének víry. Určité mantry se stávali jeho součástí, jeho zbrojí a jeho každodenní cvičení jeho mečem. Vyrážel na pomyslnou bitvu se světem, se Statusem Quo, který začínal čím dál více kolem sebe vidět. Synchronizoval se s matrixem, který se tkal okolo něj jak pavoučí síť.

Věděl že je třeba cvičit, bez toho se nedostane dál a tak cvičil kde co, kombinoval a různě přetvářel. Měl dojem, že se mu to daří. Bílá aura kolem prstů se sem tam objevovala na zhasnutém záchodě. Powerball dokázal udělat instantně a někdy ho dokázal roztáhnout přes celé tělo. Psi-wheel se mu zlehka točil na jehle zabodnuté ve žvýkačce, kterou měl před svým 24 palcovým LCD monitorem. Cítil jak mu elektřina proudí mezi prsty. Jednou tak po půlnoci se v setmělé francouzské garáži brouzdal po P2P síti a koukal co za obsah se dá najít v hlubinách internetu. Nijak ho to nebavilo a tak po chvíli začal cvičit zase Elektrokinesi a po chvíli zahlédl jiskru, která přelétla mezi prsty. Jeho vítězoslavný pocit přerušila výhrůžka, která se jako bublina objevila okolo něj. Někdo ho chtěl zabít. Tu noc měl nemilé sny z kterých se budil. Temnota, která se okolo nakupila byla obrovská, ale zatím o ní nic netušil a samo sebou netušil jak moc strká prsty do něčeho do čeho nemá. Není totiž radno si zahrávat s během světa, ale to tehdy vůbec nechápal.

Události pomalu nabývali obřích rozměrů. Blížil se konec světa, všechno a všichni byli pod stresem. Každý se tomu vyhýbal a vypořádával se s myšlenkou konce světa všelijak, ale většina obyvatel planety tím žila. Ekonomická krize jen umocňovala pocit zkázy. Jeho každodenní hltání událostí a vyhledávání informací ho vynášelo na vrcholky informačních kanálů. Blížil se vrcholek dvacátého čtvrtého slunečního cyklu a jeho tělo dokázalo rozpoznat erupce dříve než vyskočila křivka Xray Flux grafu, který už několik let sledoval. Všechno mířilo k onomu před-jarnímu chladnému víkendu, kde to všechno začalo. Kde se celý svět vměstnal do slunečního paprsku, který zasáhl jeho sítnici poté, co otevřel po probuzení oči. Paprsku, který z vycházejícího slunce prolétl křišťálovou koulí umístěnou na parapetu okna domu bez základů. Od té chvíle Svět už nebyl tím jaký ho doposud znal.